V chuti ryzlinkových vín hraje velkou roli kyselina a její zralost. Nejtypičtěji se „ryzlinkový fenomén“ projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních přívlastkových vín je postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti pocházejícími z napadení ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku.
Při větších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být až fádní. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, „výčepní víno“ k prostým jídlům.
Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbená. Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým na určité osobitosti nechybí.