Zweigeltrebe

Zkratka: Zw
Synonyma: Zweigelt, Rotburger
Tradiční oblasti: Rakousko

Keř: bujného, vzpřímeného růstu
Listy: středně velké, mírně dělené, třílaločné, širší, tmavozelené
Hrozny: velké, křídlaté, husté
Bobule: modročerné, kulaté, s pevnou slupkou a voskovým ojíněním

Stáří a původ: mladá odrůda, Rakousko
Odrůdu vyšlechtil bývalý ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu v Rakousku Dr. F. Zweigelt v roce 1922 a o její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce Dr. Lenz Moser.
V současnosti je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a její plochy se stále zvětšují. Pochází z křížení odrůd Svatovavřinecké a Frankovka. Frankovce je tato odrůda také podobná.

Období sklizně: od začátku října
Zrání hroznů je střední. Plodnost je pravidelná a velmi dobrá. Pro výrobu kvalitních vín potřebuje omezit počet hroznů připadajících na jeden keř pomocí vhodného řezu a jejich probírkou. Z vyšších sklizní jsou vína hrubá.

Víno

Chuťové vlastnosti vín Zweigeltrebe jsou silně závislé na objemu sklizně hroznů připadajících na jeden keř. Při omezených sklizních jsou vína barevná, plná, po vyzrání jemná a hebká, ale nepostrádají přitom dostatečné množství tříslovin a určitou přímočaře pevnou říznost. Třapinu je třeba při zpracování hroznů odstranit, aby víno nebylo trpké.

Barva: tmavě granátová s fialovým zábleskem
Vůně: ovocněkořenitá, mnohdy připomínající bobulové ovoce
Chuť: plná, s dostatečným obsahem tříslovin, řízná až jemná a hebká
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ostružiny, višně, višňový kompot

Vhodnost ke skladování: malá

Stolování:
Vína Zweigeltrebe doprovázejí bez problémů nejrůznější masité pokrmy i vydatné sýry, případně těstoviny.

Co říká encyklopedie?

Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm

Zweigeltrebeodrůda moštová pro červená vína třída II

Synonyma a cizí názvy: „Zweigelt blau“, „Blaue Zweigeltrebe“, „Kék Zweigelt szölö“.

Původ a rozšíření: byla vyšlechtěna v 30. letech v Klosterneuburgu v Rakousku bývalým ředitelem vinařské školy F. Zweigeltem křížením odrůd „Frankovka modrá“ x „Svatovavřinecké“. V Rakousku se začala rozšiřovat hlavně po druhé světové válce zásluhou L. Mosera a dnes tam zaujímá plochu více než 1.000 ha. V 60. letech se začala pěstovat na Moravě. Pro zajímavé biologické vlastnosti, hlavně pěstitelské, byla v roce 1980 předběžně povolena a zapsána do Listiny povolených odrůd.

Morfologický popis

Včelka: Je bělavě zelená. Okraje uzavřených lístků jsou načervenalé. Chloupky jsou tředně husté.

Vrchol letorostu: Je středně ochlupený. Listy mají hnědě bronzový nádech. Stonek je červenohnědý.

List: Je velký, protáhlý do šířky. Čepel je tuhá, trojlaločná, zřídka pětilaločná, někdy téměř nedělená. Rub je hladký. Řapíkový výkrojek je otevřený, lyrovitý, ohraničený žilkami. Řapík je středně dlouhý.

Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.

Hrozen: Je středně velký, průměrné délky 150 mm (průměrná hmotnost 194 g), kuželovitý, často křídlatý. V dobrých podmínkách je hustý, při přetížení očky a v suchých půdách je řidší. Stopka má normální stavbu.

Bobule: Je malá až střední (průměrná hmotnost 1,5 g), kulatá, modrá, se zaokrouhleným vrcholem. Slupka je středně pevná, voskově ojíněná. Dužnina je středně pevná, šťavnatá, plné chuti.

Semeno: Je středně velké, hruškovité, s prodlouženým zobáčkem. Je hnědé.
Jednoleté dřevo - réví: Je hnědé, v uzlech - kolénkách intenzívněji zbarvené. Je středně tlusté a má středně dlouhá internodia.

Zimní pupeny: Jsou malé širší, zahrocené.

Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: Je raný, ve druhé dekádě dubna.

Růst: Je silný, vzpřímený.

Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je poškozována jen jarními mrazíky. Dřevo dobře vyzrává, a proto nezmrzá.

Odolnost proti chorobám: Dobře odolává peronospoře a středně oidiu. Botrytis cinerea škodí jen za dešťů v době dozrávání.

Odolnost proti škůdcům: Je běžně odolná bez větších výkyvů.

Kvetení a opylování: Kvete ve 2.dekádě dubna. Špatné počasí květy nepoškozuje.

Zrání: Hrozny dozrávají středně raně, koncem září.

Výnos a kvalita hroznů: Je velmi úrodná. Sklizně jsou pravidelné. Výnosy dosahují až 15 t/ha. Při sklizních 10 t/ha bývá obsah cukru 17,5° NM a kyselin 8,5‰.

Vína: Za účelem docílení dobré jakosti vín se musí hrozny vždy odzrnit. Třapina je totiž bohatá chlorofylem a nesmí se vyluhovat do moštu. Jinak jsou vína neharmonicky trpká.

Pěstitelské požadavky

Poloha a půda: Je vhodná i do okrajových vinařských oblastí pro své rané zrání. Není zvlášť náročná na půdu, i když vzhledem k vysokým a pravidelným sklizním vyžaduje dobrou výživu, zvlášť draslíkem. Může se pěstovat v půdách s vyšším obsahem vápníku. Sucho snáší středně.

Podnož: Volí se podle druhu půdy. Vhodné jsou hlavně podnože se silnějším růstem a pro vápenité půdy se doporučují Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 125 AA a Craciunel 2.

Řez a vedení: Je předurčena na vysoké vedení s dlouhými tažni. Větší zatížení zvyšuje výnosy, ale snižuje kvalitu vína. Zatěžuje se jen 6–8 očky na 1 m².

Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů

Je vhodná do našich nejsevernějších vinařských oblastí. Kvalitní vína však poskytuje jen v dobrých polohách, hlavně chráněných před jarními mrazy. Drobné pěstitele uspokojí výnosy hroznů.