Rulandské bílé

Zkratka: RB
Synonyma: Roučí bílé, Pinot blanc, Pinot bianco, Weisser Burgunder, Clevner, Fehér burgundi, Beli Pinot, Biela Klevanjka
Tradiční oblasti: Francie, Itálie, Německo, Rakousko

Keř: středního růstu, s hustěji olistěnými letorosty
Listy: středně velké, tří- až pětilaločné, povrch mírně krabatý
Hrozny: malé až střední, válcovité, husté
Bobule: žlutozelené, malé, kulaté, někdy mírně oválné, s tenkou slupkou a řídkou dužninou, sladkokyselé chuti

Stáří a původ: stará odrůda, Francie
Název Rulandské je anachronismus, který vznikl nepochopením a z neznalosti ampelografických skutečností v roce 1993, kdy u nás bylo Burgundské bílé přejmenováno na Rulandské bílé. Ve skutečnosti se jedná o francouzskou odrůdu Pinot blanc, pocházející z Burgundska, která nese ve většině vinařských oblastí svůj původní název nebo jemu podobný, jako v Itálii Pinot bianco. Jen v Německu a Rakousku to je Weisser Burgunder a v Maďarsku Fehér burgundi. Původní český název je Roučí bílé. Odrůda vznikla jako pupenová mutace z odrůdy Pinot noir, která má modré hrozny.

Období sklizně: od začátku října
Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Sklizně jsou pravidelné a dobré. Poměrně často se získávají přívlastková vína vyšších kvalitativních tříd.

Víno

Na celém světě patří vína odrůdy Pinot blanc mezi klasická bílá vína. K tomu, aby byly splněny předpoklady pro takové ocenění, nesmějí být výnosy příliš vysoké a vyzrálost hroznů musí být alespoň kolem kvality pozdního sběru. Při nadměrném výnosu a nedozrálých hroznech jsou vína hrubá, tvrdá, prázdná a žádným ležením se nezlepší.
Pinot blanc je vhodný pro tvorbu výběrů z hroznů, ale také výběrů z bobulí i botrytických výběrů. Současně je to výborná surovina pro šumivá vína (Alsasko) a také pro zrání v malých dubových sudech barrique (Bádensko, British Columbia).
Kyselina vín těchto vyšších kategorií je zralá, což zvyšuje přitažlivost, a při řízeném kvašení se v nich zachovají i jemné květinové vůně. Ležením se taková vína ještě více zaplňují a získávají na viskozitě, jejich barevné tóny se zvýrazní.

Barva: světle žlutá, zelenožlutá
Vůně: jemné květinové vůně, u vyzrálého vína chlebnatá
Chuť: plná, dlouhotrvající, bohatá na extraktivní látky, harmonická, elegantní
Ve vůni a chuti můžeme hledat: hrušky, broskev, červené ovoce, lískové oříšky, mandle, chlebovou kůrku, máslo, vanilku

Vhodnost ke skladování: dobrá

Stolování:
Vína Rulandského bílého lze podávat při slavnostnějších příležitostech při bohatém výběru masitých jídel. Hodí se dobře i k uzeným rybám, k pečením nebo k sýrům s ušlechtilými plísněmi. Také k hutnější, ale ne příliš výrazné úpravě hovězího i vepřového masa, k hustším polévkám, k výraznějším paštikám a k uzenému masu. Vína nejvyšších přívlastkových kategorií se zbytkovým cukrem jsou vhodná také k dezertům. Svěží Rulandské je vynikající jako aperitiv.

Co říká encyklopedie?

Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm

Rulandské bílé odrůda moštová pro bílá vína třída I A

Synonyma a cizí názvy: „Pino belyj“, „Weißer Burgunder“, „Weißer Klevner“, „Weißer Ruländer“, „Pinot Blanc“, „Fehér burgundi“, aj.

Původ a rozšíření: Odrůda francouzského původu. Vznikla pravděpodobně jako pupenová mutace z „Burgunského šedého“ („Rulandského“) a pěstuje se v Alsasku již od 14. století. V Burgundsku existuje podobná odrůda „Chardonnay“, která poskytuje rovněž vína vyšší jakosti, hlavně s vyšší intenzitou aromatických látek a plnějších. Odrůda „Rulandské bílé“ se pěstuje prakticky ve všech vinařských oblastech České republiky. Je zapsána v Listině povolených odrůd od roku 1941. V současné době ji reprezentuje 5 vybraných klonů: VP-161/6, PO-160/1, VP-155/6, PO-158/7, PO-156/4 povolených v r. 1987.

Morfologický popis

Včelka: Je bělavě zelená, hustě ochlupená, s načervenalými okraji.

Vrchol letorostu: Je hustě chloupkatý, s bělavě zlacenými vrcholovými lístky. Stonek je zelený.

List: Je většinou středně velký, okrouhlý či čtvercový, mělce troj až pětilaločný, se zvlněným až zkadeřeným povrchem. Rub má hladký. Má mělké zářezy. Řapíkatý výkrojek je buď široce klenutý, nebo lyrovitý, u báze řapíku trochu zaostřený. Řapík je kratší.

Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.

Hrozen: Je malý až středně velký, délky 100–120 mm (průměrná hmotnost 87,6 g), válcovitý, s hustě nasazenými bobulemi.

Bobule: Je malá až středně velká, 12–15 mm (průměrná hmotnost 1,4 g), symetrická. Barvu má žlutozelenou. Slupka je středně pevná. Dužnina je značně řídká, jemná. Chuť má mírně sladkou.

Semeno: Je středně velké, kulaté, s krátkým zobáčkem.

Jednoleté dřevo - réví: Je tmavě kaštanové barvy. Dobře vyzrává.

Zimní pupeny: Jsou středně velké, širší, tupé.

Biologické a hospodářské vlastnosti

Začátek rašení: Je středně ryný (druhá polovina dubna).

Růst: Je střední až bujný. Letorosty jsou málokdy nadměrně silné. Jsou polovzpřímené, s kratšími internodii.

Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Pro dobré vyzrávání dřeva je odolnost téměr na úrovni „Ryzlinku rýnského“. Raně raší a bývá poškozována jarními mrazíky.

Odolnost proti chorobám: Je poměrně dosti odolná proti peronospoře (Plasmopara viticola), padlí révovému - oidiu (Uncinula necator), červené spále (Pseudopeziza tracheiphila) i černé skrvrnitosti (Phomopsis viticola). Jemná slupka bobulí bývá často napadána Botrytis cinerea. Z viróz je rozšířena hlavně svinutka.

Odolnost proti škůdcům: Je v běžných mezích.

Kvetení a opylení: Kvete v první dekádě června. Za nepříznivého počasí sprchává.

Výnos a kvalita hroznů: Patří mezi středně až vysoce výnosné odrůdy, zvláště nové klony. Výnosy se pohybují od 7,5 do 12 t/ha, jsou však kolísavé. Obsah cukru je 16–23 °NM, kyselin v moštu 9–14 ‰. Ponechání hroznů co nejdéle na keřích zlepšuje kvalitu.

Vína: Jsou plná, extraktivní z vysokoprodukčních klonů a v méně příznivých letech méně harmonická, neutrální chuti, a proto se často používají ke scelování. Při správné volbě klonů jsou vína velmi harmonická.

Pěstitelské požadavky:

Poloha a půda: Vysazujeme ji do nejteplejších poloh, na mírné svahy s jižní expozicí, do záhřevných, dostatečně vododržných půd, s vyšším obsahm Ca CO3, který podporuje tvoru aromatických látek. Sucho dobře snáší.

Podnož: V hlubokých výživných půdách se používají Vitis berlandieri x Vitis riparia SO 4 a Teleki 5 C. V chudších půdách a na velkých tvarech jsou nejvhodnější Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB nebo Vitis berlandieri x Vitis riparia Craciunel 2.

Řez a vedení: Vyhovuje střední i vysoké vedení s řezem na dlouhé tažně.

Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů

V současnosti i budoucnosti má odrůda ve velkovýrobě svůj význam. Vhodným výběrem poloh, správnou agrotechnikou a využíváním správného klonového materiálu je možno dosáhnout rentability pěstování a velmi dobré kvality vín. U drobných pěstitelů se uplatňuje méně.